Zákonitosti divadelní nevěry

Chodíte do divadla? Já ano. A ráda. Moc ráda. Ne teda, že bych byla každodenním návštěvníkem, ani každotýdenním, ona to taky neni žádná levná sranda, ale čas od času do divadla zajdu. Dokonce jsem zastáncem toho, že je divadlo lepší než kino, že z něj má člověk obyčejně více zážitků. Spíš si popovídám o hereckých výkonech na jevišti, než na plátně. Ono prostě na člověka působí, když ti herci jsou tam tak nějak s ním. Leckdy si na ně můžete skoro sáhnout. Vidíte jim až do talíře a šlapete bez mála na paty.

Herecký svět je skvělý. Výběr divadelních her veliký a boj o lístky zpravidla ještě větší. Některá představení máte vysněná a už dva roky na ně nemůžete sehnat pořádně lístky. Z jiných představení odcházíte s otevřenou pusou "jak se to proboha mohlo někomu libit!" Takový je svět divadla. A není divadla, kde by neproběhla nějaká ta nevěra. Ať jste v jakémkoliv žánru, manželství a nevěra je častou součástí. Když vemete nevěru, vsadíte ji do psychiatrické ordinace a přimícháte k tomu ještě špetku pacientů, kteří se vám snaží pomoc, máte o zábavu postaráno a zajímavou hru také.

I já jsem se minulý týden dopustila nevěry. Nebyla to nevěra na divadelních prknech, ale i tak mě chvíli "natahovali na pranýř." Nechodím do divadla jen tak s někým, mám totiž svou divadelní společnici. Kamarádku, jejíž partner těmto kulturním institucím zrovna dvakrát nefandí. (Nu dobrá, mám tedy i druhou společnici, maminku. Maminky pozvání na představení se neodmétá. Uděláte jí radost a ještě si to užijete. Pokud nemá maminka nějaký brutální vkus, což naštěstá ta má, nemá.)

Udělala jsem tedy průzkum internetového trhu a zakoupila lísky za příznivou sumu. V tu chvíli se mi ale vloudila do hlavy myšlenka, že bych se mohla blýsknout a jít tentokrát do divadla na rande. Skvělý nápad. Hned jsem ho začala realizovat. Společný výběr divadelní hry se zdál být skvělým tmelícím prvkem. Moc hezky jsem to vymyslela. Svěřila jsem se svými plány kamarádce a ta prohlásila: "teda Radko, ty jsi mě vyměnila?" Zastyděla jsem se. I když vím, že to myslela v legraci.

Čas na sebe nenechal dlouho čekat a s láskou vybrané představení se blížilo mílovými kroky.  Nervozita stoupala, až vystoupala na svůj vrchol docela předčasně. Má drahá polovička, den před dlouhoočekávanou podívanou zůstala se zablokovanými zády na kapačkách a mně bylo jasné, že to druhý den prostě neusedí. I sklopila jsem zrak, vyhledala telefonní číslo a zavolala své pravidelné divadelní společnici.

Pozdě. Kamarádce se termín na poslední chvíli nehodil. Nu, to máš za to, pomyslela jsem si. To jsem ještě netušila, že mi hledání doprovodu zabere ještě další hodinu. Přemlouvala jsem, jak nejlépe jsem uměla, ale marně. Práce, hospoda, nachlazení, divadlo, hospoda, školní sraz - každý už něco měl. Zapotila jsem se teda parádně. Naštěstí to dobře dopadlo, jako tenkrát v té psychiatrické ordinaci. Strávila jsem moc příjemný divadelní večer. Ale příště už si rozmyslím, kdy budu zase nevěrná.