Stoner Johna Williamse je další skvělá kniha nakladatelství Kniha Zlín

Kniha Johna Williamse Stoner je bezesporu nevšední knihou. Nepopisuje žádné velké činy, ani zázraky. Stonerův život není tím, který by měnil dějiny, nebo by na sebe strhával pozornost. Naopak by se dalo říci, že je to život téměř nudného vysokoškolského profesora, který za dobu svého žití nedosáhl ničeho významného. Přesto je knihou, která by neměla člověku uniknout. Je to pokorný příběh lidské existence se vším, co přináší.

Dalo by se říci, že děj Stonera není ničím zásadní. Čtenář se ho v kostce dozvídá už z předmluvy, takže by se mohlo zdát, že dalších necelých tři sta stran, se již nic nového nedozví. A ono také ne. Ve Stonerovi nejde až tak o fakta. Jedináček z chudé farmářské rodiny odchází studovat na univerzitu zemědělství. Během studia se však rozhodne jinak. Zanechá zemědělství a vrhne se na anglickou literaturu. Je to asi největší a nejzásadnější Stonerovo rozhodnutí z celé knihy. Za celý život má jen dva opravdové kamarády. Podlehne milostnému vzplanutí pro svou budoucí ženu, se kterou ho velké štěstí nečeká, ale která mu porodí úžasnou dceru. Čtení, studium a práce mu přináší největší uspokojení. Čím větší jsou jeho nesnáze a čím nešťastnější se jeho osud zdá, tím více a s větším nadšením pracuje a věnuje se svým studentům.

Příběh Stonera je možná dějově prostý, ale o to více je naplněný emocemi. Stonera bude mít každý čtenář nejspíš rád, i když je to muž, který má mnoho slabostí a nedostatků. S jeho žitím se do konfrontace nedostává. Naopak povahy a chování lidí kolem hlavní postavy dokážou člověka pořádně vytočit.  Vypravěčské umění Johna Williamse je opravdu obrovské. V každé situaci je možné cítit přesně ty pocity, které situaci obnáší. Čtenář aktivně prožívá všechny taktiky a hry Stonerovy ženy. Cítí ohromnou lásku a náklonnost k jeho dceři, která není vždy jednoduchá. Přesně ví, kdy ji ztrácí a v jaké okamžiky se s ní zase sbližuje. Je součástí rozehraných partií mezi hlavním hrdinou a jeho kolegy. Všechny pletichy a nespravedlnosti prožívá, jako by se děly zrovna jemu. Poznává silnou lásku, stejně tak jako její ztrátu. Ví, jaké to je pozvolna umírat.

Je možné mít pocit, že je to život samotného autora, nebo aspoň jeho částí. John Williams se narodil v severovýchodním Texasu. Přes své herecké a spisovatelské nadání opustil školu po prvním ročníku. Za války se přihlásil k letectvu a během ní napsal koncept prvního románu, který po návratu vydal. Znovu se zapsal na univerzitu v Denveru, kde získal bakalářský i magisterský titul a kde od roku 1954 působil jako odborný asistent až do svého odchodu do důchodu. Během těchto let přednášel a psal. Vydal dvě básnické sbírky a tři romány.

„Uměl si připustit, že do dobrého kantora má daleko. Od prvních momentů, kdy začal nejistě vyučovat studenty prvních ročníků, si uvědomoval, že mezi tím, jak látku chápe a jak ji pak dokáže vysvětlit, zeje obrovská propast. Doufal tehdy, že čas a zkušenost tu průrvu pozvolna zacelí, to se však nestalo. Když se pokoušel cokoliv z toho, co tak hluboce obdivoval, předat svým studentům, dostalo to náhle punc povrchnosti. Vše, co bylo v jeho nitru tak živé, v jeho ústním podání uvadalo a to, co ho nejvíce dojímalo, se v jeho ústním projevu stávalo chladným a neosobním. Vědomí jeho nedostatečných schopností ho tak deprimovalo, že se stalo svým způsobem jeho součástí stejně jako svěšená ramena.”

 

Stoner je kniha, která se rozvíjí jako květina. Z ne příliš zajímavého poupěte, které neupoutá, ale ani neurazí, se stránku od stránky stává květ čím dál krásnější. Se Stonerem bude chtít čtenář být. Rozhodně ho nebude chtít opustit a už vůbec ne nechat uvadnout. Přestože Stonerovu smrt je možné očekávat od samotného začátku, nelze se s ní tak jednoduše smířit. Po dočtení nechce člověk knihu zavřít a vzít do ruky nějakou jinou. Chce, aby Stoner dále pokračoval. Znovu žil, nebo aspoň více žil v letech, které se čtenáři jen mihly před očima. 

A v tom je právě ona síla obyčejného příběhu. Jednoduchý, každodenní příběh, který může prožívat kdokoliv a nepřijde mu nijak výjimečný či zaznamenání hodný, je tady vylíčen jako krásné dílo. Je oslavou každého jediného života, byť na první pohled možná bezvýznamného, třeba i poněkud nudného. Stoner rozhodně stojí za přečtení. Na jejím konci už nebude čtenář vnímat svou existenci, jako málo hodnou. Naopak pochopí, že každá je hodna velkého příběhu, pokaždé trochu jinak.